Svatba
Moji páníčkové si konečně 20.8.2011 řekli své ANO... teda naprosto, jako pes, nechápu k čemu je to dobré, ale oba byli napřed nervózní a pak se tvářili šťastně. Tak to asi byla dobrá věc... není nad to, když jsou páníčci spokojení...
No já u toho vl. ani nebyl, ale ani mi to moc nevadilo, protože muset někde sedět potichu, nesmět k páníčkům, mít kolem sebe spoustu cizích lidí, se kterými nesmím kamarádit a vítat se s nimi... to není nic pro mě.
Páníčci na mě ale nezapomněli a přijeli se za mnou hned po obřadu podívat a taky jsme si samozřejmě museli pořídit rodinné foto...
Nejlepší bylo, když pro mě páníček došel domů a šli jsme za paničkou na místo focení. Tak Vám tak utíkám za paničkou, která mě volá a najednou se přede mnou objeví něco širokého a bílého a drží to paničku... no teda, já jsem velkej pes a obvykle se ničeho neleknu, ale tohle mě teda vzalo... naštěstí se ukázalo, že to jsou jen paniččiny šaty a nic zlého jí nedělají... nakonec musím uznat, že jí to v nich docela slušelo...
No koukněte se sami...