Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krušná hora 28.2.2009

1. 3. 2009

Tak máme za sebou náš první letošní hromadný psí výlet. Oficiálně, ale první není, protože jsme se z důvodů plesání nemohli dostavit na ten co proběhl minulý týden u Rokycan.

 Protože nám ale psí výletování už docela chybělo narychlo jsme vymysleli za vydatného přispění našeho páníčka trasu v našem nejbližším okolí. Kolem Hudlic je hodně pěkných míst kam se dá jít s pejskem, ale bohužel matce přírodě neporučíš a tak většina našich obvyklých tras se momentálně utápí pod nánosy bahna z tajícího sněhu.

Obrazek


Krušná hora patří k nejvyšším místům tady v okolí, a tak jsme doufali, že bahno z ní už odteklo dolů, bohužel jsme ale nepomysleli na to, že by se tam mohla ještě držet letošní sněhová nadílka. Bláto tam sice nebylo, ale ledové plotny prostřídané rozbředlým a mokrým sněhem různé výšky asi taky moc lidí nepotěšilo. Tímto se jim za případné promáčené boty a následnou rýmu omlouváme. Zato pejskové tam byli ve svém živlu. Není nad to prohánět se závějí a jezdit z kopce po břiše (viď Maxi? ;-)).

Obrazek

 Sraz byl původně naplánován na 10hod. na zastávce busu v Hudlicích, pro ty co přijedou vozem o něco později u hudlického hřiště. Terka se Sárou k nám domů dorazili už na půl 10 a tak jsme pak spol.vyrazili čekat na zastávku. Krom Maxe s paničkou, kteří přijeli na zastávku autem jsme se ale nikoho nedočkali. Po telefonátu s Mančou, jsme se dozvěděli, že jaksi netrefili správnou zastávku a tak jim bus ujel… Nic na plat musela jsem pro ně sjet (aspoň jsem si tím ušetřila pěší výstup hudlického kopce J). Nakonec jsme se všichni v plném počtu, který nejspíš do poslední chvilky nikdo neznal, sešli před půl 11 u hřiště vzadu za Hudlicemi. První kraťoučký úsek cesty bylo trochu bahýnko, ale to se po pár metrech změnilo na již zmiňované souvislé pozůstatky letošního sněhu. Vzhledem k tomu, že jediný, kdo tuhle trasu někdy v životě šel byl náš Balů, který ale měl na práci asi stovku jiných věcí než ukazovat výpravě cestu, musela jsem už na druhém rozcestí volat páníčkovi kudy že to máme vl. jít dál. Zlatá éra mobilních telefonů… Můj ne úplně geniální (ale to nikde neříkejte) orientační smysl selhal bohužel ještě jednou, ale mobilní telefon a páníček na druhém konci linky nás opět zachránil. Tímto mu velmi děkujeme – příště půjdeš radši s námi!!!

Obrazek

 Musím říct, že původně jsem se obávala, že trasa bude moc krátká, ale myslím (nemůžu teda mluvit za ostatní), že nakonec úplně stačila. Domů jsme dorazili mokří, špinavý, utahaní a hlavně hladoví, ale už teď se těšíme na další velký společný psí výlet…


Foto z výletu najdete zde.

Některé jsou ode mě a většinu nafotila Terka.